Originální název: All the Bright Places
Autor: Jennifer Niven
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Tuto knížku jsem měla rozečtenou celkem dlouho. Nebylo to proto, že by mě nebavila a musela jsem se do ní nutit. Spíš nebyl moc velký čas. Tento týden jsem se rozhodla, že tuto knížku dočtu. A jak jsem dopadla? - totálně zlomeně...Knížka byla skvělá, ale rozhodně byla tou nejsmutnější jakou jsem kdy četla. Autorka se totiž dotkla velmi citlivých témat jako je sebevražda a bipolární porucha (také označována jako maniodepresivní psychóza). S jednou z nich jsem se setkala, takže mi tato témata byla "blízká". Dlouho jsem přemýšlela, jak o této knížce něco napsat, aniž bych vyzradila děj. Měla jsem velkou chuť celou knížku dopodrobna rozebrat, ale nakonec jsem se udržela na uzdě. Pokud někdo tuto knížku už četl, ráda si s ním v komentářích o ní popovídám víc :)
Finch a Violet se potkají na římse školní zvonice. Oba dva v tu chvíli přemýšlí nad sebevraždou. U Finche je toto myšlení na denním pořádku, ale Violet je jiná. Později spolu začnou pracovat na školní projektu jehož cílem je objevovat krásy Indiany. Aniž by si to uvědomovali, oba dva na sebe značně působí: Violet začíná znovu žít, Finch může být konečně sám sebou. I přesto, že jejich vývoj zní tak pozitivně, je tu jedna malá překážka. Finch trpí bipolární poruchou. Ta vede k výkyvům nálad, depresím. Finchův svět se oproti Violetinému ztenčuje, zatemňuje.
Kniha je napsána ze střídavých pohledů Finche a Violet. Jsem moc ráda, že autorka udělala oba tyto pohledy. Hlavně Finchovi kapitoly, kde se čtenář dozví, co se v člověku všechno odehrává s touto nemocí. I přesto, že člověku do života zasáhne láska, nevyléčí tak hlubokou nemoc. Sama autorka to ví moc dobře. V rodině se jí zastřelil pradědeček a stejnou poruchou (jako Finch) trpěl i její přítel. Proto je příběh tak uvěřitelný a budete v něm uvězněni až do konce. Na 99% knížku dočtete v slzách (a pokud ne, tak máte srdce z kamene). Abych nebyla až příliš depresivní, rozhodně tu najdete i veselé chvíle. Například jejich velké putování o Indianě. Také se mi moc líbila scéna, kdy jedna z Finchových sester z knížky vystřihovala všechny špatná či smutná slova nebo věty a nechala v nich je to pozitivní. Přišlo mi to jako super nápad, ale mně by asi bylo líto té knížky, kdybych se to někdy rozhodla podniknout.
Všechny malé zázraky je příběhem hledání, nalézání a trápení. Nevím, jestli se někdy odvážím si ji přečíst ještě jednou. Každopádně vím, že příběh Violet a Finche ve mě bude ještě hodně dlouho.
Dneska jsem si ji pořídila, takže už se nemohu dočkat :)
OdpovědětVymazatFitBlanka.blogspot.cz