RECENZE: Odvrácená tvář lásky

Colleen Hooverová je americká autorka několika bestsellerů young adult. Ke psaní se dostala díky, tomu, že měla příliš volného času. Její výtvor měl být pouze vánoční dárek pro maminku, ale nakonec se z toho stalo něco víc. Od vydání její první knihy (Život jedna báseň) uplynuly už čtyři roky. Její knižní série Beznaděj se brzy stala bestsellerem. Odvrácená tvář lásky je její nejnovější kniha, která v ČR vyšla v roce 2016. Colleen žije v Texasu s manželem  třemi syny.

Kniha, u které jsem ztratila srdce a posléze ho našla.
Vysokoškolačka Tate se přestěhuje za svým starším bratrem Corbinem, kde se seznámí i s jeho kamarádem Milesem. Tate k němu rozhodně nechová žádné sympatie a to stejné by se dalo říct i o Milesovi. Jenže jak už to v takovýchto knížkách bývá, oba se začnou vzájemně přitahovat. Ani jeden z nich však na lásku nemá pomyšlení: Miles o ni nestojí a Tate na ni nemá čas. Je jen otázkou času než se z jejich dohody o nezávazném sexu stane láska na celý život.

Každá kapitola je vyprávěna z jiného pohledu. Současnost je vyprávěna Tate a události, které se odehráli před šesti lety jsou z pohledu Milese. V podstatě v knize prožíváme dva příběhy: milostný příběh Milese s Tate a retrospektivní příběh Milese a Rachel. Pořád se nemůžu rozhodnout, který jsem prožívala víc. Díky událostem, které se staly před šesti lety jsme se dozvěděli, co Milese přivedlo do jeho současného stavu - nezájem o lásku, výčitky a nechuť vyprávět o sobě nebo své rodině. Proto jsem měla dost velkou tendenci vždycky knihou prolistovat a dozvědět se, jaké tajemství Miles skrývá. I přesto, že jsem ho odhalila dřív, než jsem se k tomu pročetla, zanechalo to ve mě dost velký zážitek.
Prožívat přerod Milese, který si nakonec dokázal odpustit a hlavně dát lásce opět šanci, je jedním z nejlepších momentů v knížce. "Milovala mě, až mě nakonec vrátila zpátky do života." 
Tuto knížku jsem pořádně začala číst včera v deset večer. Pohltila mě natolik, že ještě o půl třetí ráno jsem byla vzhůru a kdybych nešla spát, tak bych ji nejspíš dočetla na jeden zátah. Vždycky když sáhnu po young adult knížce většinou vím, co můžu u ní očekávat. V této knížce jsem každý moment prožívala snad ještě víc, než u jakékoliv jiné knížce. Když se Miles s Tate usmívali, já se usmívala s nimi. Když se od sebe odloučili, já byla smutná taky. A když přišel epilog, já brečela společně s Milesem. A o tohle v knížkách přesně jde. Nechat se pohltit a unášet příběhem tak, jako kdybychom ho prožívali my sami.